Batolátko on-line X. - Den s batolátkem

Milá Mařinko!
Dnes bych chtěla udělat výjimku a popsat Ti, jak asi vypadá náš všední den s 22 měsíčním batoletem. Je to trošku stereotyp, ale žádná nuda!

Kolem sedmé hodiny ranní se z pokojíčku ozve výkřik: 'Ňamina! Bababa!' (bumbat) A po chvilce ještě 'Muňáňa!' (maminka).

Pokud chci prožít klidnější ráno, musím dát honem Jonatánkovi do postele něco k zakousnutí a lahvičku s pitím, jinak je vstávání se řevem. Vlezu si k němu a vedeme nekonečný hovor o tátovi, jeho práci, autech, světlech, kolech...

Následuje oblékání, kdy Jonatánek komentuje jednotlivé kusy oblečení, části těla a dává mi pusinky. Občas zkoušíme nočník, ale lépe se zatím daří čůrání na travičku. Bobek oznámí až když už je pozdě.

Na řadě je druhá snídaně v dětské židličce. Všechno musí Joník 'sám'. Já se nesmím ani přiblížit. Sotva umyjeme pusinku, naše šídlo už volá: 'Pa! Pa! Bunda, boty, deme!' Stále zvyšuje intenzitu hlasu, rozčileně pobíhá po předsíni a tluče na dveře. Maminka musí být v pohotovosti, v mžiku oblečená a připravená, svačinku zabalenou.

Celé dopoledne trávíme venku. Někdy jdeme do JZD pro 'míno' (mléko) a podívat se na 'tato' (traktor), jindy do obchodu pro rohlíky a 'ogut' (jogurt). Často navštěvujeme kamarády.

Nejraději ale Jonatánek jezdí na odrážecí motorce ('moňoňa'). Miluje rygoly, obrubníky a překážky všeho druhu, takže jen s helmou. Domů se mu nikdy nechce. Na vaření obědu nezbývá moc času. Krmit se nenechá, všechno 'sám'.

Polední spinkání Joníkovi nevadí, usíná dobře. Většinou si na chvilku lehnu s ním a pak využívám volné chvíle na práci.

Po probuzení následuje úplně stejná scéna jako ráno. Nasvačit a honem ven, jinak nás čeká záchvat vzteku. Že by přebytek energie?

Většinou bývá kolem domu dost dětí, Jonatánek je rád sleduje a hraje si mezi nimi. Ovšem nikdo na něj nesmí sáhnout, strkat do něj, brát mu hračky. Joník se nepere, ale hned brečí. Také nesnáší cizí prostředí a nečekané hlasité projevy. Někdy je to o nervy, jindy je moc hodný.

Odpoledne venku trávíme asi 4 hodiny. S bříškem už tolik nevydržím, bývám unavená víc než Joník. Díky Bohu mám hodného manžela, hodně mi pomáhá.

Nejklidnější část dne je večer. Občas se vyskytne i vzácná chvilka, kdy si náš brouček hraje sám. Jinak blbne s tátou, spokojeně povídá, hodně jí a je s ním legrace. Koupání má rád, i čištění zoubků – ale 'sám'.

Nejraději by vůbec nešel spát, ovšem maminka sotva udrží otevřené oči, a tak musí do hajan i batolátko. Usíná kolem půl deváté.
Většinou spinká celou noc. Budí se vyjímečně a poslední dobou k němu vstává můj úžasný manžel.

Na co jsem ještě zapomněla?
Sám sebe nazývá 'Joňo'. Rád se mazlí s mým bříškem a říká 'mimi'. Vlásky už má pěkně dlouhé, ale nemůžeme přijít na způsob, jak je ostříhat. Moc rád maluje. Ani zeď jsme neuhlídali. V rozhovorech je neodbytný, na vše mu musíme odpovídat. A běda když nerozumíme. Nejoblíbenější Joníkova hláška je : 'Blbosti, tytyty!'. 

Často mě rozčílí svým nepříčetným vztekem a mnohokrát denně mě dojme svou nádhernou něžností a láskou. To jsou okamžiky k nezaplacení.