Batolátko on-line VIII. - Pokroky

Milá Mařinko!

Červen byl pro nás obdobím velkých pokroků. Každý den jsem se radovala z nových dovedností, které si Jonatánek osvojoval. Dnes už mu je 20 měsíců!

Pro mě největším dárkem je Jonatánkovo samostatné spaní. Na konci května jsme vymalovali malý pokojík, kde do té doby spal můj muž. Optimisticky jsem vystěhovala všechny manželovy věci a do skříní narovnala Joníkovo oblečení a hračky. Na velkou postel jsme koupili zábranu, aby Jonatánek v noci nespadl a do zásuvky jsem umístili malé noční světýlko. Naše úžasné batolátko vzorně usnulo hned napoprvé ve velké posteli a já celou noc z ložnice poslouchala, jestli se nebudí a nepláče a chodila jsem ho kontrolovat. Moc jsem se nevyspala. Zvládl to bezvadně, lépe než já!

Po pár dnech jsem poprosila o uspávání manžela, aby si Jonatánek zvykl na usínání s tátou a nevyžadoval mě, až se narodí miminko. Několikrát se to klukům podařilo, ale manžela to vyloženě nebavilo. Jednou tam prostě nechal Joníka samotného, aby usnul. Nevěřila jsem, že Jonatánek zůstane v posteli a nebude odcházet a volat nás. Kupodivu Jonatánek byl blažený, chvíli si spokojeně povídal až usnul. Od té doby nás večer i po obědě ze svého pokojíku vyhání a chce usínat sám! Na spaní se moc těší a do postýlky chodí s nadšením. Jaká úleva pro maminku!

Druhá oblast velkých změn se týká jídla. Jonatánek jedl stále jako miminko, rozmačkanou neochucenou zeleninu. Nesnášel solené, kořeněné, ochucené. A najednou jako když utne! Největší 'ňamina' je u nás na talíři. A tak mi odpadá další starost - dvojité vaření. Navíc Jonatánek vyžaduje jíst sám, volá mě na pomoc jen když se mu zrovna nedaří správně dopravit oběd lžící do pusinky. Je to vděčný strávník, vše je ňamina.

Třetí oblast je povídání. Jonatánek sice stále ještě nespojuje slova, ale každý den se učí používat nové a nové výrazy. 'Povídá' si s námi, poslouchá náš hovor a zapojuje se, sám si prohlíží knížky a časopisy a do detailů obrázky komentuje. Když mu čtu nebo něco vyprávím, Joník poslouchá, doplňuje mě a reaguje. Udivuje mě svou pozorností a vnímavostí.
 

Lidi zdraví 'dobrý den' nebo 'ahoj'. Umí vyjmenovat různé příbuzné i kamarády. Dost se stydí, ale když si potřebuji pro něco odběhnout, nechá se venku pohlídat od kohokoli. Zamiloval si odrážedla, naučil se drandit i na nerovném vesnickém povrchu.
Tátovi říká 'Táta p-táta' a mně 'Hani m-ňáňa.' Neptejte se mě jak na to přišel. Pozná nás i na fotkách. Taťku pořád miluje, ale už nechce být stále jen s ním, dokonce někdy upřednostní i maminku. Když zmizím, hledá mě a při návratu mě vítá. To dřív nedělal, když byl s tátou. Jsem ráda - má mě také rád.

I když nechodíme plavat do bazénu, Jonatánek vodu miluje a nejraději by vlezl do každého potoku i rybníku. Někdy je to náročné hlídání.

Jediný problém je nočník, ten Joník prostě nesnáší. Nechá se ale posadit na velký záchod, třeba se naučí chodit rovnou tam. Tento měsíc toho ale dokázal hodně, tak si může dovolit chození na WC ještě odložit. Snad se nám to brzy podaří.

Krásné chvíle zažíváme po večerním koupání. Jonatánek vyžaduje rituál mazlení a pusinkování, sám mě k sobě tiskne, pusinkuje a něžně se na mě dívá. Mám pocit že by mě láskou snědl. To se nám pak krásně spinká.

Moc hezký a radostný červenec všem!