Batolátko on-line IX. - Rozporuplné období

Milá Mařinko!
Nějak se nemůžu rozhodnout o čem psát v dnešním dopise. Jonatánkovi zbývají tři měsíce do dvou let – chvilkami se chová jako velký kluk a pak zase jako mimino. Střídá se to jako počasí. Sotva se něco naučí, za pár dní jako by zapomněl. Nebo naopak, některé problémy zázračně rychle mizí...

Na požádání cokoli podá, přinese, poslechne, tváří se rozumně, dobře vnímá náš hovor, nechá si vše vysvětlit, vydává se na dlouhé procházky bez kočárku, neustále povídá, na fotce pozná mamku, taťku, babičku i dědu. Dokonce pozná i prarodičů auto (já zatím ne). Skládá dohromady jednotlivá slova, ale za věty se to ještě považovat nedá. V opravdu světlých chvilkách si pár minut hraje sám.

Když ale Joník nemá svůj nejlepší den, projevuje se křikem, vztekáním, pláčem. Neustále se mi věší na tepláky a volá 'muňáňa' – tak mi říká. Přestal usínat sám, musíme ho uspávat. Bojí se menších dětí, které ještě nemají cit, občas ho bouchnou, strčí do něj nebo mu berou hračky. Starší děti má rád. Tátu miluje, řádí spolu, vyvádí a blbnou úplně jinak než s maminkou.

Lidi na potkání zdraví 'dobrý den', učí se i podávat ruku. Když se mu někde nelíbí, volá 'pápá' a odchází. Doma mi vyndá správný pár bot z botníku a chce jít na procházku. Rozezná moje a manželovo oblečení, hrnky, knížky apod. Trefí ke svým oblíbeným kamarádům, po vesnici se už vyzná. Prostě oznámí kam jde a vyrazí. A já musím za ním.

Na prstech ukáže kolik mu je let. Začíná se učit bílou barvu. Stále miluje auta a kola. Největší záchvaty vzteku nás čekají, když mu nedovolíme hrát si v autě s volantem, řadící pákou a všemi tlačítky. Na borůvky s námi jede jen pod podmínkou, že si bude hrát celou dobu v autě. Les si zatím neoblíbil.

Pohádky v televizi ho nebaví, jen knížky často prohlíží. Má rád hudbu, náš zpěv, sám občas zpívá. Když říkám známé básničky a v půlce přestanu, napoví mi jak je to dál.

V červenci jsme strávili týden dovolené na Šumavě. Trošku jsem se obávala, jak Joník na změnu zareaguje, ale zvykl si velmi rychle, byl neustále venku, hodně jedl a spal, užíval si to. Odpočinuli jsme si všichni.

                           
Někdy je těžké synkovi porozumět. Po svých rodičích zdědil možná slabší nervovou soustavu a velkou citlivost. Snadno se rozpláče, rád se mazlí, tulí a dává pusinky. Je vděčný každému, kdo si s ním hraje. Na zvýšený hlas nebo nepříjemnou domácí atmosféru reaguje pláčem. Když je pohoda rozplývá se blahem.

Teď v létě si Jonatánek užívá hlavně odrážedla, trampolínu, písek, prolejzačky, houpačky. Do vody by skákal v každém počasí. Ale koupání ve vaně příliš rád nemá, mytí vlásků je mučení pro všechny přítomné.

Někdy bývám hodně unavená a zbytečně nervózní. Pak je samozřejmě rozhozený i Jonatánek, to je mi líto. Ale většinu času si svého kloučka užívám a raduji se z každé společně prožité chvíle. I když stále musím znovu a znovu vymýšlet jak na něj, reagovat na změny nálad, potřeb, chutí a přání. Chtělo by to vysokou školu. Život s dětmi je prostě úžasně plný, vzrušující a nabitý zážitky.

Přejeme veselý srpen!