Batolátko on-line I. - První krůčky

Milá Mařinko!
Jsem zpět se svými dopisy, tentokrát o batolátku. Zdá se, že teprve nedávno se mi v bříšku usadila malá fazolka, ale Jonatánek už začal druhý rok svého života! Při pohledu na můj 'Poklad' často přemýšlím, jak si co nejvíc vychutnat každou chvilku s ním.

Jonatánek dělá pokroky každý den. Začíná se pouštět opory a trénuje nejisté krůčky. Rukama se vyvažuje, vypadá jako tanečník.

Předvádí nám spoustu dovedností, od klasického tleskání, mávání, tluče bubeníček, přes podání ruky na pozdrav, 'dirigování' při hudbě, na požádání mi dá sladkou pusu, zapne hracího pejska, ovládá různé technické vymoženosti, zapíná počítač, mikrovlnou troubu, reguluje topení, na mobilu mi ukládá nové kontakty a posílá sms.

Klasické hračky ho stále moc nezajímají, ani dětský koutek v kavárně. Oč lepší je lézt mezi stoly a židlemi, zkoumat topení, elektrické zásuvky a vybavení kuchyně. Hosté ho naštěstí tolik nelákají.

Jonatánek rád žvatlá, vytváří nová slova a opakuje po nás. Říká táta, máma, teta, děda, bába, neni, teď ne, nenene, hmm, béé, haf, ňam a spoustu dalších svých zkomolenin, kterým nerozumíme. Když slyší smích, směje se (stále jako koza – k pobavení všech přítomných), když kašleme, kašle také. Jen když mi ukápne slza, rozněžní se a zkoumá jí prstíčkem.

A jedna kuriozita. Jonatánek má období 'tatánkovství'! Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych neviděla. Stačí když cvakne klíč v zámku, Jonatánek vypískne táta, všeho nechá, peláší ke dveřím a napřahuje ručičky. Běda, když si chce manžel nejdřív zout boty, to je řev. Joník se blaženě uvelebí tátovi v náručí a nikdo ho tam odtud nedostane. Ani já. Plácá mě přes ruce, drží se táty jako klíště a šplhá po něm jak přísavka. Nemrzí mě to, vím že nás má rád oba. Maminka je na mazlení a táta na řádění. Pro mého muže je to jistě pohlazení po srdíčku, když se vrací z práce. Odpočinout si ale nemůže, Jonatánek vyžaduje akci. Blbnou spolu, hrají si na lovce, na operaci, na schovávanou. Jonatánek hledá ukrytého tátu a moc ho to baví.

Jídlo. Když jsem si s tím přestala lámat hlavu, Jonatánek začal papat moc hezky. Sice u toho potřebuje něco zajímavého na hraní a nad první lžičkou váhá, ale nakonec zdlábne celou porci. Ale mlíčko od maminky je stejně nejlepší!

Spinkání. Už 2x spal bez kojení celou noc! Hurá! A i ostatní noci jsou lepší než dřív. Přirazili jsme mu jeho postýlku bez postranice k mé posteli, stačí mu má blízkost a stisk ruky, mlíčko už tolik nevyžaduje. Blažený spánek! Díky Bohu tohle po mamince nezdědil... Já v jeho věku vstávala mezi třetí a čtvrtou ráno, Jonatánek většinou mezi sedmou a osmou. Jásám! Usínáme spolu kolem osmé večer. Na to se vždy těším, je krásné odcházet do říše snů přitulená ke svému batolátku s modlitbou na rtech.

Milá Mařinko, přeji ti požehnaný adventní čas prožitý v lásce, radosti a vděčnosti!
Hani M.