Matka v domácnosti a její povinnosti

Dnes jsem přemýšlela, co jsou moje povinnosti, tedy to , co musím jako matka v domácnosti.

No, vlastně, opravdu něco „musím“? Už nejsem maminka na mateřské dovolené, která se opravdu má co otáčet. Když nic, tak přebalovat a krmit své dítě, být vlídná k manželovi – pokud jí ještě nedošly po celodenním kolotoči s dítětem síly – a nemá-li šanci dojít si někam pro oběd, tak musí ještě stihnout něco „uklohnit“ k jídlu, aby nezemřela hlady. Uklízení, praní, žehlení – jestli nepoužívá látkové plenky – může klidně na nějakou dobu vysadit, zkušené okolí jí to zajisté promine, vždyť má tolik práce s tím úžasným drobečkem!

Tak ale zpět ke mně. Moje děti už zdaleka nepřipomínají ty mrňavé řvoucí uzlíčky, takže co vlastně teď musím já? Do práce nechodím,tudíž tahle povinnost mi odpadá.. Moje rodiče i tchýně jsou ještě soběstační, občasná výpomoc s drobnostmi, na něž již nestačí, mě vlastně nijak nezatěžuje. Začnu tedy ránem běžného dne. Musím vstát a nachystat dětem snídani a svačiny do školy. Opravdu? Vždyť by to určitě zvládli sami, já v jejich věku obstarávala své ranní potřeby sama. Naši už museli být na šestou v práci a vzhledem k dojíždění odcházeli z domu opravdu brzy. Takže této povinnosti bych se mohla lehce zbavit a přehrát ji na své puberťáky. Nejprve by ovšem museli sami vstát z postele. Mám obavu, že kdybych s Jendou alespoň 3x nezatřepala, spal by až do oběda...Takže zatím se toho nezříkám. Usnadňuji svým dětem život, ale zatím mi to nevadí.

Pak musím uklidit ptákům a vůbec celý dům po tom ranním spěchu. To je vlastně věc pudu sebezáchovy, mám pocit, že kdybych to nedělala, asi by nás špína zavalila jako prašný chuchvalec. Nijak to nepřeháním, za ta léta jsem ranní rituál pravidelné údržby oškubala na minimum a o prázdninách rozděluji úkoly i dětem. Alespoň našim papouchům a ve svém pokoji musí pořádek udržovat.

Pak se také starám o to, aby tu každý den bylo něco k obědu – polévka i hlavní chod.Takže to znamená vařit. Děti totiž nechodí ve škole na obědy a manžel má tak jedno teplé jídlo denně k večeři, protože oběd nestíhá. I to se dá snadno odbourat. Mám mnoho známých, které přes týden vůbec nevaří. Chodí si s dětmi po kroužcích, jezdí po návštěvách, a obědy si berou z veřejných vývařoven. Tedy v praxi to značí školní jídelnu nebo kuchyni v penzionu pro důchodce. A mají tak spoustu volného času navíc. Asi to také jednou přijde, že vařit v týdnu nebudu, ale zatím na to mám čas, chuť i náladu. A na nádobí tím vzniklé už mám přes rok myčku, takže mne nermoutí ani hory zamazaných hrnců. Řekla bych, že to je povinnost, která mě ještě nepřestala bavit i přes to, že se s výsledky své práce moc dlouho netěším. Moje „kudlanky“ se o to vždycky postarají.

Pak je mojí povinností se pečovat o chod domácnosti. Doplňovat chybějící zásoby jídla, mycích i pracích prostředků.. To mne těší méně. Jsem totiž žena, která nesnáší chození po nákupech, můj muž se v tom vyžívá raději, ale nemá na to čas. A tak to činím opravdu z „musu“, kdyby to šlo, tak to na někoho přehraju. Opravdu super jsou v tomto ohledu prázdiny – to si děti za drobný úplatek užívají nákupy za mne – a soboty, kdy posílám manžela, aby si napnil svoji nakupovací potřebu.

No, když to vezmu kolem a kolem, tak se vlastně mám dobře. Můj život se skládá z povinností, které při troše dobré vůle žádnými povinnostmi nejsou. Prádlo za mne pere pračka, žehlím také jen proto, že chci. Vždyť kolik žen žehličku používá jen v sebeobraně a prádlo jen poskládá? Na mytí podlah mám šikovný mop, takže to jde také rychle od ruky, kytky zalévám jen, aby úplně neuschnuly, s dětmi si mimo mrňouska už také moc hrát nemusím. Večerní čtení před spaním je rovněž věcí, kterou dělám s nadšením. Vždyť mi to pomáhá držet celou rodinu pohromadě.

Já vím, musím chodit s dětmi po doktorech a kroužcích a starat se o spoustu dalších věcí, ale to jsou drobnosti. Když to beru kolem a kolem, mojí nejdůležitější povinností nyní je, starost o spokojenost mého muže. Vždyť děti mi z domu za čas vyletí, jen my dva si zůstaneme. A to je pro mne hlavní, abychom si tu spolu byli i po těch letech rádi. Takže to je jediná a hlavní povinnost ženy v domácnosti a myslím, že nejen její. No, nemám pravdu dámy?